Jarní Vesele skřivánek nad osením pěje, a tam nad potůčkem fijalka se směje. Ona se milostně k němu dolu shýbá, a on ji uchopí, miluje a líbá. Nese ji v objetí, dále s ní putuje, že již u nás jaro krajinou zvěstuje. Pomněnka Ráda vídám růži, tu královnu květů, jak se leskne krásou v odiv všemu světu. Přece ale raděj v tichý háj zacházím a skromnou pomněnku za ňadra si sázím. Touha 1. Jak mne to táhne tam, vy jasné hvězdy, k vám nad hory výš a výš k milému nebi blíž. 2. Tam se můj zvedá zrak, tam srdce pne se tak, vysoko nad ten svět kéž možno zaletět. 3. Chtěla bych hned umřít a tam, tam dále žít s blahými přáteli, co mi zde pomřeli. Žnecká Ráno za chlaďounké rosy chopte srpy, berte kosy, nastaly nám žně; žitko těžkých, zlatých klasů čeká již na ženců chasu v poli toužebně. Kos a srpů jasné zvuky, v to vázaček zpěvné hluky, což to mile zní! Který žnec se horka bojí, mezi námi neobstojí, ať to napřed ví. Do stodol až pod pavezou těžké snopy volky svezou; až o obžinkách, po koláči, po pletenci dostanou ty švarní ženci a on suchý hrách!
https://primanota.net/karel-bendl/4-pisne-pro-zensky-sbor-op-22-lyrics.htm