Ty tichá, tajemná a bez mezî, ty klidná po zběsilém shonu dne ty krása, která náhle vitězi, když na všednost jejî zář dopadne. Den lopotî se, spoután řetězy, chléb svůj si shánî v práci nesnadné, den lopotî se, spoután řetězy a všecko pokrývá svou temnou rzî a popelem, v němž srdce vychladá... Svět jiný, lepšî, zapomněný již jen tebou ještě někdy ožije, když na zem prosaickou zazářîš... Tu bolest je měkčî a lásky tolik je, ž k nebi čnî, ty pohádková noci měsî čnî.
https://primanota.net/jaromir-fiala/notturno-lyrics.htm