To bylo tenkrát, večer plný krás, a nebe posud zářivý šat neslo živého oranže, kam bledé modro kleslo, co kolem nás již kvetly sasanky a překrásné petrklíče. My spolu pospíchali v naši stráň, podél řeky, jejíž proud nás vlídně, věrně provázel. On tváře měl pobledlé a rty tak úzce sevřené a oči v jednom plameni, již váznul krok, a vázla řeč, a jeho chvěl se hlas, zmaten v rozpacích již přede mnou stál, a lásku svou víc nemoh skrýt, o jaká slast jej takto zřít. Pak moji ruku do svých vzal, a pozved tvář a pozved zrak, svůj zamyšlený zrak, o jaká slast vidět jeho tvář, mně nad vše drahou tvář! To bylo tenkrát, v pevnou náruč mne hořící ruce objaly, jeho ret mne našel, srdce tlouklo: miluji, a oči: my jsme tě hledaly.
https://primanota.net/vaclav-kalik/duben-lyrics.htm