Kačena divoká letěla z vysoka, šohaj dobrý střelec, střelil ju do boka, levého pod pravú nožičku. Ona zaplakala, sedňa na vodičku; hořko zaplakala, na Boha zvolala: Ach Bože, rozbože, už jsem dolétala. Ubohá kačica, už jsem dolétala, už jsem svá káčátka, už jsem dochovala. Moje drobné děti nedělajů škody; sednú na Dunaju, kalnú vodu pijú, tvrdý písek jeďá. Vy drobná káčátka, poleťte vy za mnoú. Šak my poletíme k velkému Dunaju!